Historie a památky

Chodsko

Málokterý region se pyšní takovou atmosférou, jakou má právě Chodsko. Vždyť právě zde, v hustých šumavských hvozdech, sídlili tradiční strážci českých hranic – Chodové. A právě zde se odehrála jejich vzpoura, tak často zmiňovaná v české literatuře. Kromě romantické nátury je Chodsko sympatické i čistou, líbeznou krajinou, která vábí hosty k dlouhým toulkám po lesích, lukách ipahorcích. Není divu, že Češi Chodsko považují za nejvhodnější kraj pro svou druhou dovolenou! Navštivte Chodsko a uvidíte, že tomu tak není náhodou…

Souvislý pás lesních hvozdů Český les – Šumava – Bavorský les – Hornofalcký les je přírodovědecky i turisticky souhrnně označován jako Zelená střecha Evropy. Aby ne, vždyť jde o největší souvislou lesní plochu v Evropě. Více než třetinu rozlohy Zelené střechy Evropy tvoří národní parky.

Nynější krajinná rekreační a turistická oblast Chodsko se rozprostírá v příhraničním pruhu podél české státní hranice s Německem od Chodské Úhlavy poblíž Nýrska v západní Šumavě až doprostřed Českého Lesa za Bělou nad Radbuzou a k osadě Železná. Členitá a po tisíc let kultivovaná krajina hlubokých lesů, táhlých úbočí hor, malebných hájků, zlatavých polí, barevných podzimních strání a s nepřeberným množstvím památek skýtá mnoho příležitostí k nezapomenutelným rozhledům do kraje. I proto považujeme Chodsko za „království“ dalekých rozhledů. Rozmanitost lesních i polních vycházek, rovinných i horských, je dána přívětivostí krajiny, působící příznivě jak na nervy, tak i na duši a celou náladu. Všude se setkáte s velmi přívětivými lidmi, potomky starých Chodů.

Domažličtí Chodové byl rod se svébytným postavením mezi obyvateli Čech. Po staletí hlídali hranice před vpádem lapků i cizích armád. Za tuto službu získávali od českých králů četné výsady, z nichž nejvýznamnější byla osobní svoboda. Nebyli poddáni feudálům, ale přímo panovníkovi. Mnohokráte sepsaná i zfilmovaná událost, která je s Chody nejvíce spojená, se udála na sklonku 17. století. Chodové a jejich tradiční souboj s vrchností, konkrétně s majitelem zámku v Trhanově Lamingerem (v českých pověstech zvaný Lomikar), skončil povstáním, které Laminger násilně potlačil. Za vůdce rebelie byli označeni tři Chodové, mezi nimi i Jan Sladký zvaný Kozina z Újezdu u Domažlic. V únoru 1695 byl popraven na plzeňském popravišti. Literární verze příběhu vypráví, že těsně před smrtí řekl Lamingerovi: „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne tě zvu na
boží soud.“ Asi už tušíte, jak Laminger dopadl…

Chodské tradice jsou v regionu dodnes patrné, hlavně v jedenácti historických privilegovaných obcích, v nichž Chodové žili (Draženov, Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Klíčov, Chodská Lhota, Mrákov, Pocinovice,
Postřekov, Stráž, Tlumačov a Újezd). Chodský folklór zase připomínají četné slavnosti, například Chodské v Domažlicích. V polovině srpna se sem sjíždějí dudáci z celé země, můžete vidět tradiční chodské kroje nebo ochutnat specialitu – chodské koláče.

Chodové do konce 15. století

Chodové obývali 11 vesnic v okolí Domažlic (Chodov, Klenčí pod Čerchovem, Újezd, Postřekov, Draženov, Stráž, Tlumačov, Mrákov, Klíčov, Chodská Lhota, Pocinovice). Jejich povinností bylo hlídat hraniční lesy a v případě bojů chránit české země před vpádem nepřátel přes Šumavu. Zároveň střežili dvě důležité obchodní stezky z Bavor do Čech. Měli doprovázet cizí obchodníky na celní stanici v Domažlicích, což se nazývalo „klejtování“, a toto nabývalo slavnostního rázu, ubíral-li se tudy královský průvod.

Tyto hraniční povinnosti přinášely Chodům jistá práva. Užívání všeho, co jim hraniční les poskytoval, ať už dříví, zvěře a nebo píce pro dobytek z lesních pastvin, bylo samozřejmostí a navrch se Chodové těšili značným privilegiím. Mohli svobodně nakládat se svým majetkem, stěhovat se, ale nejcennější privilegium bylo osvobození od robot, které si ale nikdy nevymohli potvrdit písemně, což se jim později stalo osudným.

Chodové za Švamberků

Na konci 15. století se dostali Chodové v zástavní držení vlivného rodu Švamberků. Švamberkové roku 1495 získali od krále slib, že tato zástava smí být vykoupena pouze králem. Petr ze Švamberka ale proti chodským privilegiím nutil Chody robotovat. Toto zvedlo prudký odpor Chodů proti Petru ze Švamberka a rozhodli se ve stavovském odboji r. 1547 postavit se proti králi. To je později stálo ztrátu privilegií a vysoký peněžitý trest. Privilegia jim sice nakonec byla vrácena, ale jejich žádost o odpuštění pokuty byla zamítnuta.

Petr ze Švamberka začal porušovat chodská nepsaná práva, jako byl lovv hraničním lese, protože chtěl mít z chodských vesnic co největší užitek. Chodové vznesli protest králi, ale jednání, které proběhlo r. 1558 je poučilo o nedostatečném právním zabezpečení jejich zvykových práv, která v jejich královských privilegiích nebyla zmíněna. Chodové se pokusili i o ozbrojený odboj, ale Petr ze Švamberka získal r. 1560 od císaře právo potrestat své poddané i na hrdle a sám císař Chodům důrazně nařídil poslouchat svou vrchnost. Chodským obcím se nakonec podařilo vykoupit se z vlivu Švamberků a 3. března 1572 se stáli svobodnými.

Krátké období svobody a za Domažlických

Chodové ale přecenili svou finanční situaci a tak už 22. prosince 1579 byli opět zbaveni svobody a dostali se pod správu Domažlických. Ti také chtěli vytěžit z Chodských vesnic co nejvíce, a tak opět nastalo období sporů jako za Švamberků. A ačkoli byla Chodům opět potvrzena jejich privilegia roku 1612 císařem Matyášem a r. 1619 králem Fridrichem, po Bíle Hoře se jejich situace stále více zhoršovala.

Za Lammingerů

Roku 1621 se Chodové dostávají pod zástavu Wolfa Viléma Lammingera z Albernreuthu. Když pak projížděl císař Chodskem, žádali ho Chodové o potvrzení jejich privilegií. Císař je jen odkázal na českou komoru v Praze, čímž ale vzbudil v Chodech mylný dojem, že jejich privilegia jsou platná. Lammingerovy zákazy a opatření proti Chodům způsobily nové ozbrojené povstání Chodů, což byla zas jen voda na Lammingenův mlýn. Tohoto také Lamminger použil proti Chodům, a tak císař v listopadu 1629 zamítl potvrzení chodských privilegií a zároveň byla na Lammingeeůvpopud zvýšena cena zástavy, aby se nemohli Chodové z poddanství vykoupit.

Žádná z Chodských snah o navrácení privilegií, ani jejich cesty do Prahy a Řezna nebyly úspěšné. Chodové se pokusili přesvědčit císaře, že byly jejich statky a půda prodány pod cenou, což byla jistě pravda, ale práva neznalí Chodové nic nezmohli proti vlivnému Lammingerovi. Chodové na svůj neúspěch reagovali tím, že odmítli Lammingerovi robotovat, což vede v letech 1664 – 65 dalším jednáním, kde Lammingen poukazuje na Chodskou neposlušnost. Toto vyústilo v roce 1668 v uložení věčného mlčení „perpetuum silentium“. Chodové mají zůstat poslušni vrchnosti a navždy mlčet o svých starých privilegiích.

Za Jana Sladkého Koziny

Vědomí o křivdě, spáchané na chodských právech ale žilo dále, proto stačil jen nepatrný popud Matyáše Justa, který tvrdil, že byl na audienci u císaře, který se ho ptal „co dělají Chodové, že se už nehlásí o svá práva, že musí mít dobrého pána“. Proto se roku 1692 vypravil Jan Sladký Kozina a David Frost do Vídně, císař je sice z počátku vyslyšel, ale po Lammingerově stížnosti a tom, co mezitím Chodové odpírali poslušnost a nerobotovali, jim císař r. 1693 uložil poslušnost pod přísným trestem. Přesto však odešlo r. 1693 do Vídně nové poselství, také neúspěšné. Po tom se strhla vlna nevole, na kterou reagovala vrchnost chystáním vojenského zásahu. Chodské poselství ve Vídni bylo mezitím zatčeno a většina členů se slíbila po návratu podrobit. Mezitím 6. července 1693 začala vojenská akce proti chodským vesnicím. Několik hlavních iniciátorů povstání bylo zatčeno a získali relativně mírné tresty, až na Kozinu, Syku a Justa. Tyto mírné tresty ale neuspokojily Lammingerovu pomstychtivost a tak byl trest zpřísněn. Původně měli být všichni tři (Syka, Kozina a Just) popraveni, ale tento přísný trest byl zmírněn a tak byl v Plzni, 28. listopadu 1695 popraven jen Kozina .

Za Stadionů

Po smrti Lammingena 2. listopadu 1696 se Chodové od roku 1697 dostávají pod vliv Stadionů. Po Kozinově popravě byl na Chodsku dlouho klid. V roce 1706 se objevil nová stížnost týkající se robotování, ale tato i většina dalších stížností, které následovaly byly vyřešeny příznivě pro vrchnost. Chodové byli poté stejně jako celé české země roku 1848 zbaveni robotní povinnosti.

Nejbližší památky a zajímavá místa

Rozledna Čerchov

Čerchov je nejvyšší horou Českého lesa a tak se vybudování rozhledny na jeho vrcholu nabízelo. Ke stavbě první dřevěné rozhledny tak došlo již v roce 1894. Věž byla vysoká 17 metrů a slavnostního otevření.

(zdroj a více na www.turistik.cz)

Domažlice

Nejstarší psané zmínky o Domažlicích se datují ke konci 10. století, kdy zde existovala pouhá osada.

„K významné fortifikačně statutární změně lokality dochází v 60. letech 13. stol., kdy se trhová osada z rozhodnutí českého krále mění v opevněné královské město. Vznik nově vysazeného města spadá do období rozmachu zakladatelské a opevňovací aktivity českého krále Přemysla Otakara II. Tehdy se Domažlice spolu s dalšími vybranými příhraničními lokalitami stávají součástí velkolepého hraničního opevnění proti Bavorsku i jednou z důležitých opor Přemyslovy státnické politiky.“[2] Místní hrad se stal sídlem purkrabího, pod jehož pravomoc náležely i svobodné chodské vsi. Roku 1373 byly předměstí a okolní vsi vypáleny bavorskými vojsky.

V období husitských válek se město přidalo na stranu Táboritů. V srpnu roku 1431 bylo obléháno vojsky čtvrté křížové výpravy v čele s markrabětem Fridrichem Braniborským a kardinálem Juliánem Cesarinim, jež 14. srpna mezi Domažlicemi a městečkem Kdyně porazily spojené husitské svazy pod velením Prokopa Holého (bitva u Domažlic). V období pozdní gotiky byl vylepšen městský obranný systém, přičemž došlo k výstavbě kruhové hlásky na náměstí, jež dodnes tvoří klasickou dominantu Domažlic. Z roku 1592 pak pochází nejstarší vyobrazení města, podle něhož se dají vysledovat proměny centrální zástavby.

Počátkem 17. století se Domažlice i přilehlé obce připojily ke stavovskému povstání, na které po Bílé hoře navázalo povstání Chodů. Celkově znamenalo 17. století pro město úpadek. Situace se postupně zlepšovala až ve století 18. Tehdy se již začíná rozvíjet drobný průmysl a Domažlice se stávají významným trhovým městem. 19. století přináší české národní obrození. Národopisná oblast Chodska se tehdy stává velmi oblíbenou pro mnohé významné osobnosti. V této době však také dochází k další modernizaci města – bourají se hradby a některé brány, hradební příkopy jsou zasypávány, a město se může rozšiřovat i za své původně jasně stanovené území.

Dolejší brána

13. srpna 1939 se při příležitosti Vavřinecké poutě, jako vyjádření odporu odstoupení československého pohraničí, konalo velké protestní shromáždění. Domažlice totiž, díky svému převažujícímu českému obyvatelstvu, zůstávají na území Protektorátu Čechy a Morava, zatímco mnohé obce v jejich okolí se podle procentuálního zastoupení Němců stávají součástí říše. Celou situaci komplikoval ještě fakt, že hranice byla častokrát utvořena velmi nesmyslně. Vlak z Plzně do Domažlic údajně sedmkrát přejížděl tehdejší státní hranici. V květnu 1945 je město osvobozeno americkou armádou.

Česká Kubice

Zdroj: http://www.melcer.biz

Česká Kubice a její části Nová Kubice, Horní Folmava, Dolní Folmava, Nový Spálenec, Starý Spálenec a Spáleneček jsou roztroušeny v malebné krajině Chodska po stráních při silnici na hraniční přechod Folmava-Schafberg…

(zdroj a více na www.turistik.cz)

Zámek a hrad Horšovský Týn


Státní hrad a zámek v Horšovském Týně je vedle čečovického kostela jednou ze dvou národních kulturních památek na Domažlicku. Patří k zámkům, které mohou návštěvníci dokonale prozkoumat…
(zdroj a více na www.tourism.cz)

Klenčí pod Čerchovem

 

Prastará chodská obec s muzeem zdejších rodáků, spisovatelů J. Š. Baara, J. Vrby a hudebního skladatele J. Jindřicha. Nedaleké Výhledy s Baarovým pomníkem a impozantní vyhlídkou…

(zdroj a více na www.tourism.cz)

Další památky Chodska

Např. na www.tourism.cz

Zimní sporty